Nástup systémů umělé inteligence do rozhodčího řízení otevírá otázku, kterou tvůrci Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 nemohli předvídat: zda nález, jenž vznikl s podporou stroje, případně byl strojem přímo vygenerován, obstojí při uznání a výkonu. Aktuálnost tématu zesílilo spuštění systému AI Arbitrator ze strany American Arbitration Association (AAA), tedy prvního nástroje s podporou AI zavedeného významnou rozhodčí institucí. Nálezy vydané v takových režimech se brzy dostanou před státní soudy.
Prvenství už zaznamenala kanadská justice: soud zrušil nález proto, že rozhodce vycházel z tzv. halucinací generovaných umělou inteligencí. Šlo však o vnitrostátní spor, který se Newyorské úmluvy nedotkl. K šesti otázkám na jádru problému se v debatním formátu vyjádřili tři odborníci na arbitráž a technologie — Federico Ast, zakladatel platformy Kleros, Sophie Nappert, nezávislá rozhodkyně působící u 3 Verulam Building v Londýně, a Pietro Ortolani, profesor digitálního řešení sporů na Radboud University.
Předpokládá pojem nálezu lidského rozhodce?
Ast a Ortolani vycházejí ze shodného textového pozorování: Newyorská úmluva výslovně nevyžaduje, aby nález vydal člověk. Text zmiňuje pouze závazné rozhodnutí příslušného tribunálu na základě platné rozhodčí smlouvy — legitimita tak plyne z procesní integrity a souhlasu stran. Ortolani doplňuje, že některé právní řády připouštějí jako rozhodce i právnické osoby, takže arbitráž neváže tribunál nutně na fyzickou osobu.
Tuto textovou volnost však Ortolani koriguje. AI zatím není schopna nahradit lidského rozhodce ve složitém sporu, a proto skutečnou otázkou zůstává, jak může rozhodci pomáhat. Řada arbitrážních předpisů navíc lidského rozhodce jednoznačně vyžaduje — například článek 1023 nizozemského arbitrážního zákona — a strojově vydané rozhodnutí by tam mohlo být zrušeno či považováno za neexistující, což otevírá cestu k odepření výkonu podle článku V(1)(e) Úmluvy. Nappert vnáší hlubší rovinu: arbitráž podle ní náleží k „lidskému prvku“ vládnutí a nález může obsahovat nevyčíslitelný lidský element, jejž AI sice může posílit, nikoli však nahradit.
Pouhé podepsání výstupu AI
Podle Asta se doktrína osobního mandátu neaktivuje samotným použitím AI, nýbrž klamem. Pokud jmenovaný rozhodce jen orazítkuje výstup umělé inteligence bez samostatného posouzení věci, strany dostávají podpis místo lidského úsudku, který si zvolily — což může zakládat procesní vadu podle článku V(1)(d) Úmluvy. Ortolani spojuje obavu se stávající doktrínou skrze dvě situace: nadměrné spoléhání na koncepty AI připomínající roli tajemníka tribunálu a případ, kdy sama rozhodčí smlouva ukládá pouhé „přepsání“ výstupu AI do nálezu, což připodobňuje k nálezu na základě dohody, avšak s obsahem generovaným strojem.
Odůvodnění, zaujatost a souhlas stran
U požadavku na odůvodnění nálezu Nappert namítá, že právní úvaha je vázána na znalost, kterou tradičně nese člověk; ptá se proto, zda AI vůbec něco „ví“. Ast oponuje, že problémem není strojové autorství, nýbrž riziko halucinací — a to hrozí i u lidského autora. Rozhodné je podle něj integrita odůvodnění, nikoli identita jeho tvůrce.
Ke strukturálním zaujatostem AI Nappert uvádí, že nedostatek nestrannosti sám o sobě není důvodem pro odepření výkonu podle Úmluvy. Ast navrhuje důkladnou procesní auditní stopu, transparentnost nasazení nástrojů a architektonickou různorodost spočívající v souběžném běhu více nezávislých modelů. K souhlasu stran se všichni tři shodují, že tento souhlas může překlenout výhrady podle článku V(1), nikoli však výhradu veřejného pořádku podle článku V(2). Ortolani upozorňuje, že podle unijního nařízení o AI by dané využití pravděpodobně spadalo do kategorie „vysokého rizika“ a povinné normy mohou bránit úplnému přenesení rozhodovací funkce na stroj.
V závěrečné otázce panuje shoda: Newyorská úmluva nepotřebuje přepis. Její jádro je dostatečně pružné, aby AI absorbovalo bez zásahu do textu; užitečnější je vyjasnit pojmy nálezu, řádně ustaveného tribunálu a veřejného pořádku. Jde, jak shrnuje Ast, o školení, nikoli o legislativní zásah.